Od roku 2012 je do zákoníku práce vloženo nové ustanovení § 43a, podle kterého lze sjednat dočasné přidělení zaměstnance k jinému (tzv. ekonomickému) zaměstnavateli. K dočasnému přidělení může dojít pouze po dohodě se zaměstnancem, lze však předpokládat i existenci dohody mezi zaměstnavateli. Přidělení nesmí být ziskové, tzn. nelze k přeúčtovaným nákladům aplikovat žádnou ziskovou marži. Jsou účtovány pouze mzdové náklady právního zaměstnavatele.
Za dočasně přiděleného zaměstnance lze požadovat na základě smluvního ujednání s ekonomickým zaměstnavatelem úhradu veškerých osobních nákladů jako mzdy nebo platu, sociální a zdravotní pojištění, benefity apod. Mezi spřízněnými osobami má úhrada mzdových a dalších souvisejících nákladů odpovídat ceně obvyklé pro účely zákona o daních z příjmů.
Na straně ekonomického zaměstnavatele jsou náklady na přiděleného zaměstnance daňově uznatelné, pokud souvisejí s výkonem jeho práce a splňují obecné podmínky pro daňovou uznatelnost.
Podle názoru GFŘ může být smluvně dohodnutá „vzájemná výpomoc“ obou zaměstnavatelů představující dočasné přidělení zaměstnance zdanitelným plněním za předpokladu úplatnosti takové „výpomoci“ (služby). Prostá refundace nákladů v rozsahu ustanovení zákoníku práce není podle názoru GFŘ úplatou za zdanitelné plnění.
